22. 6. 2016

THE CREW Interview // Emmanuelle // Bwindi Coffee

source: storyous.cz

"I am from France, North-West close to Normandie and Brittany, on the river Loire. Before „falling into coffee“ I graduated in chemical engineering and worked for 10 years in the petrochemical industry in Research and Development and technical support to customers. During my last job I was advising customers doing plastic closures for the beverage industry and an important aspect of it was the organoleptic properties of the plastic – so already about taste and smell. During that time I had the chance to travel and work in US, China, and western Europe. I enjoyed it. However it was time for me to focus on my family. I also felt the need to get a job more connected with people. I left Brussels where I was based after the birth of my first child to move here, and started to be more and more involved in the ugandan project of my partner, Bwindi Orphans. During my maternity leave I started roasting on a Gene roaster to have freshly roasted coffee to offer during Bwindi Orphans events. During that time I also met Honza as he was roasting at Gill’s, I had a second baby and I keep learning about coffee and the other goodies we are sourcing in Uganda!"

Who came up with the idea of including local people?
The idea of „including local people“ was there long time ago when we started a non-profit organisation to help the poor families and their children in 2006 in the region of Uganda called Bwindi.


How did you accomplish it all? Why Uganda?

There was no question where. The children we were helping are in Uganda and that is what we are dealing with. And there is very good coffee in Uganda. In order to finance the organisation, we started the coffee business and later added other quality products from Uganda – dried fruits, cocoa beans, ground nuts and vanilla.


Have you ever visited Uganda and met the local people yourself? (if yes - did it change your attitude to the whole project?) 

We travel to Uganda several times a year to work with the children. It is an experience which changes your whole attitude towards life. You are involved in their lives and they become part of yours.

What criteria do you have for choosing the harvested coffee beans? How do you choose the coffee?

The slopes of Mount Elgon, an extinguished volcano bordering Kenya, is one of the best area where arabica is grown in Uganda. Katherine was coming there for years to climb the mountain and got to know the people. So we started to buy coffee from small farmers we knew or families our friends knew. Overall we are aiming for higher altitude coffee. Every year we buy from several farmers, some farmers we already bought from and some new. Slowly – but surely! – we are developing relationships with farmers who are interested to improve the quality of their farming, and see the longer term benefit.


Do farmers know what happens to their coffee after it is the exported? Can they taste it after roasting? Have they ever drunk an espresso made from specialty coffee?
The farmers we buy from know what happens to their coffee thanks to our discussions mostly. However they can only imagine what it means. They often never left their district – or even village. Sometimes they went to Kampala, the main city. But for sure our life-style and our attitude to coffee is an abstract concept to them.

Drinking coffee is not part of their culture even though they can roast on a pan over the fire. For sure they never drank an espresso. I brought samples during my last trip to show them the roast we are aiming for (a lot lighter than what is done loacally), show them what the defects look like after roasting, what it means for the quality of the coffee, have them taste it – however this is work in progress!

What is the amount of coffee exported to Czech Republic?
We are small. The quantity of good green coffee we are able to buy is small. We buy only the coffee we like and are happy with.


What does your work mean for farmers in fact?
Our work with the farmers is the same as our work with the children. It is about learning, working hard to be better, have a better life. But that is a long term goal and not everybody is able to think that way. Poor people are mostly looking only at the next day – as they often have no choice! We are for sure giving a good price for their coffee and we are not even sure how good is the coffee when we pay the money. But we keep telling them – if your coffee comes out well, we will come back to buy from you again and we are willing to give you extra money. This can change their lives, bring some stability.
What I personally found interesting is the feeling of recognition it brings them. „Someone is interested in my work! Someone is talking about my coffee and coming back to buy from me!“. I will always remember one farmer, Rogers, laughing of joy when he recognized Katherine as she came back a year after to buy more coffee from him! Altough she did say that if we like the coffee we will come back but those were only words. In their lives – looking at the politics ... Promises are made all the time but never delivered. However there is still a lot to do in this sense. You dont change the way of thinking overnight.
The other very important thing for us is that we give work to women in the village. Mostly single mothers who have to provide for their children. We employ them for sorting the coffee. They love it: they get paid and are sitting together, chatting as they work, their children playing and babies sleeping next to them on a blanket.

Michal has already told me, that you look after coordination between Rebelbean and Bwindi coffee. As Rebels don´t have their own roastery, what exactly is this coordination about?
Can you see some advantages and disadvantages?
We are roasting Rebels‘ coffee, so we need to communicate often to organize our work: roasting, packing, profiling new coffee, discussing different things about the coffee world. It is great to work with people who like what they do and know what they are doing. We exchange a lot of experiences.

What is the plan for the future? In your opinion, is it still the optimal solution? Or should Rebels find another roastery, maybe their own?
Wouldn´t you miss them?

It is no secret that Rebels want to have their own roastery in the future. So in a way we have the ungrateful job of doing their pre-marketing. It is fine with me, things are very open between us, I would say that we trust each other fully and it is a good feeling in the business world!
Honza and Michal are great people to work with and it matters to me a lot. I think they appreciate what we do, both Bwindi Orphans for the children and Bwindi Coffee with the people growing coffee. So we are definetely looking at possibilities to continue working together in the future!
If they get their own roastery, good for them but we would definetelly miss them. Our work is a lot about people and we were lucky to meet Honza and later Michal and have the chance to work together.

//Johana Vinšová//


- - -
Jestli se chceš dozvědět víc, tak 30.6. přijď na přednášku o projektech Bwindi Orphans a Coffee do Cafe Eleven v Brně.
- - -




7. 3. 2016

Nový kafe, nový pravidla!

Začneme popořádku…


Minulý týden jsme na našem pravidelném cuppingu vystřelili nový náboje z koltů. Je to Colombia Darwin Ausecha, jedinečný microlot z farmy finca Berlín, který se nám podařilo koupit celý (7 pytlů) pro naši společnou edici Colts & Rebels s parťákama ve zbrani Colt Brew. To důležitý ale je, že pokud ti zachutná, tak si už si nemusíš kupovat spoustu malých balíčků, ale jeden velký! Na eshopu od teď najdeš kromě stopadesátek i kilovky. Máš radost? Tak čti dál…


Zatímco píšeme tenhle příspěvek, pražíme první várky nové produkce. Dala nám tentokrát zabrat, ale za tu fušku to stálo. Přesně jsme věděli, co od ní chceme a nakonec jsme to z ní taky vymáčkli!


Rwanda Gisuma je tady - nový šťavnatý sousto pro tebe! A ten hlavní fór je v tom, že od teď si ji pořídíš gram za kačku!


A proč po dvou letech měnit cenu? Chtěli jsme vystoupit ze stereotypu, že malá balení musí být dražší než ty větší. Jasně, máme s nima víc práce i nákladů, ale tím tě nechceme zatěžovat. Tak neřeš cenu a užij si to!



25. 2. 2016

THE CREW Interview // Marek // Local Barber Shop & Tattoo Brno




Koncept propojení barber shopu a espresso baru je u nás dost originální. Jak na to reagují zákazníci holičství? A chodí někdo čistě na kávu?

Pár podobných konceptů se u nás už objevilo, ale konkrétně toto spojení barber shop + tattoo salon + kavárna tu ještě nebylo, to máš pravdu. Zákazníci barber shopu jsou velmi mile překvapeni, jaký servis se jim u nás dostane. Při čekání si mohou dát kávu, drink, pivko, popovídat s baristou a zkrátit si někdy i hodinové čekání.
Lidí, co za námi přijdou vyloženě jen na kávu je stále víc a víc, teprve nás objevují.


Funguje to i naopak? Že by lidi, kteří původně chodili jen na kávu, zavítali i do Barber shopu, nebo si nechali vedle udělat tetování?

Rozhodně! Spolupráce funguje všemi směry – často se stane, že zákazník přijde na kávu a rovnou se objedná na stříhání nebo si domluví kérku. Zrovna baristka Klárka z Mitte, která sem chodí na kávu, už má termín své nové tetovačky.


Jaká je tedy tvoje role? Cítíš se tam hlavně jako člověk, který připravuje kávu, nebo je tvým hlavním úkolem „zabavit” lidi při čekání?

Asi všechno dohromady (smích). Bavit lidi je ale tak trochu součástí práce baristy. Když jsou přístupní konverzaci, bavím se s nimi o kávě ale i o životě, dětech, práci. To mě na tom baví. A tady je k tomu spousta prostoru.


Máš nějakou zajímavou historku?

Na práci vedle barber shopu je hodně zajímavá reakce mnoha pánů v holičském křesle, kteří se u nás s výběrovou kávou setkají poprvé. Někteří se diví chuti, u cappuccina se někdy ptají jestli jsem do něj nedal cukr. A já jim řeknu, že je to kombinací dobrého espressa a kvalitního mléka. Někteří nechápou a stále mě podezřívají, že jejich cappuccino má více kalorií, než by mělo mít. 

Moc si užívám brněnskou komunitu baristů a lidí, kteří se motají kolem kávy. Jsem v Brně teprve tři měsíce, ale vidím, že zdejší baristé jsou velmi otevření, nebojí se spolupráce a vzájemné pomoci. Toho si děsně vážím.



Co byl pro tebe hlavní motiv do toho vůbec jít?

V Brně jsem měl své první espresso z výběrové kávy. Připravil mi ho kdysi Michal, když ještě pracoval v Mitte. To kafe mi úplně zazvonilo v hlavě. Důvod první. Další je ten, že se vlastně trochu vracím k rodinným kořenům. Babička bydlela ve svém dětství v Brně na Biskupské. A já sem často a rád jezdil, i když tu už nežila. Vždy jsem chtěl prožít alespoň část svého života v Brně a teď k tomu díky nabídce od Rebelů byla ideální příležitost.


V čem je tu kávová scéna oproti Ostravě jiná? Je něco, kvůli čemu se ti po severu stýská?

Ostrava je velmi specifické město. Má svůj jedinečný ráz a povahu. Lidé tam jsou rázní, přímí, mluví rychle a teprve se učí pít dobré kafe. Scéna s výběrovou kávou je tam dost mladá, ale rozvíjí se. Tady už jsou lidé zvyklí na to, že káva může chutnat i jinak než jako spálený klacek. Podle toho vyžadují i vyšší standarty, a jsou náročnější jak na surovinu, tak na obsluhu a prostor.

Stýská se mi po baristech, kteří v Ostravě dělají nemožné, aby rozšířili povědomí o výběrové kávě mezi lidi. A možná po té rázovitosti severu, kde je nyní všechno možné a nové.


Co tebe osobně na kávě nejvíc baví?

Komunikace s lidmi. Káva je pro mě velkým prostředníkem pro setkávání a sdílení zážitků, zkušeností, vědomostí...


Máš nějaký „kávový sen”? Něco, co bys určitě chtěl jednou vyzkoušet a zažít?

Jako barista se účastním jen posledního článku v celém kávovém řetězci, a to je příprava kávy, případně provoz kavárny. Zajímá mě ale celý proces od zrna přes zpracování a pražení až po šálek. Chci to zažít celé. Díky Rebelům teď můžu nakouknout k pražení a nakupování káv. Aby to bylo kompletní, zbývá mi návštěva farmy. To je můj sen číslo jedna.


Jsi součástí procesu vzniku kávy Rebelbean?

Spoustu věcí děláme jako jedna crew dohromady. Snažíme se na věci dívat z více úhlů pohledu, zásadní otázky řešíme společně nad pivkem. Při profilování pražení mě kluci přizvou ke cuppingovému stolu a za to jim patří můj velký dík.



// foto: Bea Jablonická //




21. 1. 2016

A my jsme řekli ne

Po loňském úspěchu ve slepém cuppingu pražíren na Baristu roku se nám letos nepoštěstilo. Sláva vítězům, čest poraženým!

I tak můžete narazit na názor, že se zúčastníme. Tím hlavním důvodem bude určitě anketa, která proběhla na Facebooku, kde nás vaše hlasy katapultovaly na první místo. Za tohle jsme vám neskutečně vděční a ceníme si toho, že nám fandíte. I přes to jsme se rozhodli letos nezúčastnit. Máme k tomu svoje důvody a za těmi si stojíme.

Neprošli jsme oficiálním výběrem a tenhle výsledek respektujeme. Příště si nachystáme lepší esa v rukávu.

Určitě vám také neunikla bouřlivá debata kolem akce a ostrá výměna názorů související s ní. I nám se některé věci na letošním ročníku nezamlouvají. Vadí nám, že z nejdůležitější události české kávové scény se stala přehlídka zahraničních pražíren. Nemáme proti nim nic, rádi s nimi porovnáváme svoje kávy na festivalech, ale organizátoři jim neměří stejným metrem jak nám ostatním. Čistě z principu se nám tohle zvýhodňování nelíbí.

Barista roku by podle nás měl být hlavně o české scéně a především o samotné soutěži. Přijde nám, že ta je zastíněná právě festivalovou částí, která nás spíše rozděluje než spojuje. Škoda.

Takže jsme se rozhodli čas a energii investovat jinak. Připravujeme pro vás nové kávy a taky spoustu dalších pecek, ze kterých budete řvát nadšením!

Není to konec světa, na kávu se za námi můžete zastavit kdykoliv jindy.


Honza a Michal

- True Rebels -




#BUĎREBEL



10. 1. 2016

THE CREW Interview // Klárka // Café Mitte Brno



Jak ses dostala ke kávě?

Bratr mě před několika lety donutil, abych šla na workshop Jardy Tučka z Doubleshotu. Bylo to tehdy v rámci Týdne kávy a Jarda tam mluvil hlavně o filtrované kávě a její domácí přípravě. Uvědomili jsme si s bráchou, že je to náš společný koníček, a tak jsme se o kávě začali více bavit. Koupili jsme si mlýnek a začali první pokusy s kávou doma. A už nám to oběma zůstalo.


Pak přišel klasický boj, co vybrat jako téma bakalářky a napadlo mě, že bych mohla zpracovat rozhovory o výběrové kávě. Říkala jsem si, že bych se díky tomu mohla o kávě dozvědět zase něco navíc. Seznámila jsem se tak i s Honzou, kterého jsem – tehdy ještě v Gill’s – zpovídala ohledně pražení. 

V roce 2014 jsem odjela do Rimini jako dobrovolník na světový šampionát kávy a tam mi Michal Stec řekl : „Hledáme v Mitte nějakého nového baristu, tak se stav na pohovor.” Tak jsem přišla a přijali mě. I když jsem tehdy měla pocit, že jsem pokonila vše, co jsem mohla. Takže to skončilo tím, že já dělám v Mitte a brácha rozjel European Coffee Trip... 


Podílíš se nějak na European Coffee Tripu?

Oficiálně ne. Jen když potřebují baristu na akci tak jim pomůžu. Nebo když brácha náhodou píše články v češtině, tak mu je edituji.


Jak často tě teď můžeme potkat v Mitte?

To se nedá úplně přesně říct, průběžně se to mění – teď mívám zhruba tři směny týdně. Byla bych tam i více, ale snažím se směny rozdělit spravedlivě, protože všechny ta práce baví a chtějí v Mitte trávit co nejvíc času.


Jaký je to pocit, být po relativně krátké době služebně nejstarší barista?

Je to strašně zvláštní! Po tom, co jsem nastoupila, se najednou začali měnit lidi, přitom dřív tam byli dlouhou dobu stejní baristi. Celý tým se vyměnil v podstatě za pár měsíců. Teď na jaře budeme slavit páté narozeniny a já jsem v Mitte rok a půl. Ale dává to smysl, Mitte je malinké a lidé jdou často pracovat v oboru, který vystudovali, anebo se posunou dál do větších kaváren, do jiných měst, jiných států…


V Mitte svou kávovou „kariéru” startovalo docela hodně lidí… Jak to vidíš ty, plánuješ se někam posunout?

Určitě vím, že nechci dělat žurnalistiku, kterou jsem vystudovala. Chtěla bych zůstat u kávy. Jedna varianta je, že se spojíme s bráchou a vytvoříme nějaký vlastní koncept tady v Brně, další varianta je, že odjedu do zahraničí. Dává mi to větší smysl, než odcházet do jiného města tady v ČR.


Máš nějakou představu, kam konkrétně bys chtěla jít?

Láká mě Londýn – jak kávově, tak i obecně jako město. Loni jsem tam jela na výlet a bylo to pro mě první místo, kde jsem si řekla: „Jo, to je město, kde bych chtěla žít”. Ať už jen třeba na malou chvíli. Chtěla bych si londýnský život vyzkoušet, než se někde usadím, snad se mi to podaří.
I když se nechci věnovat tomu, co právě studuji, ráda bych školu dodělala, když už jsem se do toho pustila. Nechci patři mezi takové ty klišé baristy, kteří nedokončili školu (smích). Začala jsem studovat obor, který mě poměrně baví a může se mi hodit do budoucna – jde o personální management. Přijdou mi užitečný pro lidi v jakékoliv vedoucí pozici, kde musí vědět, jak pracovat se zaměstnanci. I z toho důvodu bych chtěla školu dokončit.


Co tě na práci s kávou nejvíc baví?

Baví mě hlavně ta komunita. Lidi se společným zájem, kteří chtějí udělat ostatním lidem den a život hezčí. Nedávno se mě někdo ptal, jak nazývám naše pravidelné zákazníky. Moje odpověď zněla “přátelé”..
Taky se mi líbí učit lidi zvykat si na nové standardy, ukazovat jim, že nemusí pít jen to, co pili celý svůj život. Líbí se mi lidem ukazovat, že káva nemusí chutnat jen jako spálené oříšky, ale že káva je ovoce a může vytvořit velmi zajímavou chuť. Zvlášť ta filtrovaná.


Jak vnímáš českou kávovou scénu?

Myslím, že jde hodně vpřed. Spousta kaváren se snaží hodně propagovat filtrovanou kávu a myslím, že mají úspěch, což je super. Trochu se sice bojím, že se některé z nich vezou na nějaké módní vlně, která nemusí vydržet dlouho, ale doufejme, že se záliba v kvalitní kávě udrží. Líbí se mi také, že dobré kavárny otevírají i v menších městech a není to už jen doména Prahy a Brna. Přijde mi, že lidé malých městech jsou o to nadšenější a odhodlanější, protože si museli tvrdě vydobýt své místo a návštěvnost.


V jakém stylu by byla tvá vlastní kavárna?

Mně se obecně hodně líbí, když se v kavárně skloubí kvalitní produkty od kávy po dezerty a ostatní nápoje. Přišlo by mi škoda, kdyby se kavárna zaměřila jen na kávu a ostatní sortiment by přišel na vedlejší kolej. Zásadní je výběr správného dodavatele – nemusí být nutně lokální, ale musí být rozhodně kvalitní. Zákazníci musí vědět, že cokoliv si v kavárně dají, bude odpovídat kvalitě kávy.


Co se ti vybaví jako první, když se řekne Rebelbean?

Ikea taška! Michal nám v ní nosí kávu… (smích)


Mitte se teď hodně mění, na co se ještě můžeme těšit?

Mitte se bude měnit i dál, minimálně vizuálně – budeme mimo jiné předělávat celý bar, aby tam bylo více místa. Tím, že je Mitte tak malé, tady jsou všechny změny dost vidět.

Po čtyřech letech se změnil majitel kavárny a přirozeně se změnila i vize. Chtěli bychom s teď zaměřit i na to, aby se tu dělo více akcí, nejen kávových, ale i kulturních. Rádi bychom tu probudili život! 

// Matouš Vinš //